Navazovat známost Rokycany Česko

Zákrok se navíc provádí často v katastrofálních hygienických podmínkách, někdy jen střepem či starým nožíkem, takže infekce jsou běžné. Bojím se, že by o mně řekli, že jsem nečistá.

Vysokorychlostní trať Praha–Beroun

Dívky se tak zmítají ve vnitřním konfliktu. Na jedné straně na ně útočí svobodná pravidla moderního života a našeptávají jim, že je normální navazovat známosti. Na straně druhé na ně ale společnost klade nárok zachovávat tradice a zůstat nedotčená. Tento rozpor je o to vážnější, že se na něm podílejí i jejich ctitelé, kteří při sexu nic neriskují, a proto ho od nich žádají. Někdy ji nakonec přemluví. VždyT jsou téměř svoji, myslí si dívka a věří, doufá, že si ji nakonec vezme.

Ne, nevezme, alespoň ne vždy. Není snad to, že mu podlehla, důkazem toho, že je skrytá běhna? Tak nějak mnozí muži uvažují, protože nezřídka svou milou nakonec opustí.


  • ženy hledající ženy Rakovník Česko.
  • seznamka profily Žďár nad Sázavou Česko;
  • online seznamka aplikace Slaný Česko.
  • seznamte se s chlapcem Boskovice Česko;
  • Související články;

Musejí si přece vzít pannu! Co dívce zbývá? Šikovný chirurg dívkám panenskou blánu navrátí, ceny za zákrok šly v posledních letech dolů, důkaz toho, jak je rozšířený. A důkaz toho, jak na sebe naráží moderní a tradiční způsob života. Jeden můj známý, německý profesor, který učil v Damašku na univerzitě, tento systém pranýřoval jako nechutnou dvojí morálku.

Pak si dojdou na operaci a tváří se jako panny. Je to prolhaná společnost. Je mnoho dívek, které s tím opravdu nemají žádný problém. Jenže lidé zapomínají, že tuto operaci si dívky nevymyslely. Naopak — žádá ji od nich společnost a její tradice a ženy jsou jejich obětí.

Václav Miko – Wikipedie

Pochy- 18 7. Je bolestivý, žena je po něm nucena zůstat pár dní v klidu. Určitě by mnohem raději na žádnou operaci nešly a směly otevřeně přiznat, že panny už nejsou. Když to nevadí u mužů, proč to vadí u nich? Vždy je totiž první podezřelou dívka. Neprovokovala snad? Nevyvolala v muži dojem, že smí?

Také v oblékání se projevuje dvojí metr. Zatímco muži mohou, pokud jim to vyhovuje, nosit až na krátké kalhoty evropskou módu podle libosti, od žen se žádá cudný oděv, nejlépe podle islámské tradice. Tedy dlouhé volné šaty, pokud možno kabát a hlavně šál přes vlasy, erotický to symbol. V některých zemích jako třeba Saúdská Arábie nebo Írán přikazuje zahalení zákon.

V jiných, například v Egyptě nebo Sýrii, se dívky zahalují dobrovolně. Tato dobrovolnost je však u některých z nich pochybná, protože se zahalují i mnohé z těch, které by se vlastně raději nezahalovaly, jenže kvůli obavám z reakce okolí to raději činí. Kdyby se o nich začalo říkat, že jsou necudné, nenašly by ženicha. Dívky se zkrátka musejí neustále ohlížet na to, co o nich okolí říká a jestli je považuje za dost počestné a cudné. Muži si takovéhle starosti dělat nemusí. A tak dívky protestují tajně. A tak muslimky, které si to mohou dovolit, nosí pod kabáty a čádory luxusní spodní prádlo, velké výstřihy, bokové kalhoty a tenisky.

Navenek musí zachovávat tradice, aby je okolí neodsoudilo. Jinak se však snaží žít podle své vlastní volby. Vlády proto nastartovaly osvětové kampaně a začaly stavět školy i v zapadlých vesnicích. Oficiální heslo znělo, že jen vzdělané matky vychovají kvalitní potomky.

Skutečným důvodem byl ale fakt, že vzdělané ženy mají méně dětí. Kromě toho ženám velmi pomohly feministické organizace, kterých operuje v islámských zemích mnoho, aT už místních, nebo podporovaných ze západních zemí. Třeba v Turecku je ženských organizací oficiálně téměř třicet, v Mali přes dvacet.

"Kamil Fila se dívá na filmy tak, že si z nich odnesete víc i vy"

Studenti mají také snazší přístup k zahraničním stipendiím než studentky. Třeba bohaté ropné státy Perského zálivu podporují zahraniční pobyty studentů, právem to považují za dobrou investici do budoucnosti země. Ovšem dívky dostávají tato stipendia spíše výjimečně. Částečně je to i strategie nadací, které upřednostňují mužské stipendisty, kteří je budou posléze reprezentovat v pracovním životě, zatímco u žen přepokládají, že skončí v domácnosti. Z velké části je to ale i vina rodin, které si nepřejí, aby jejich dcery odešly studovat na Západ, protože se bojí, že by se tam zkazily, spustily a poškodily svou i rodinnou čest.

Ani chodit do práce není bez problémů, ženy stále musejí bojovat se spoustou překážek, hlavně s předsudky společnosti.

Třeba s tím, že pracující žena je poběhlice, která jen hledá záminku, jak se dostat z domu a seznamovat se s cizími muži. Nebo s tím, že zaměstnaná žena je chuděra, která se provdala za neschopného muže, jenž neuživí rodinu, a ona proto musí vypomáhat s rozpočtem. Žena, která pracuje mimo dům, musí v mnoha lokalitách počítat s pomluvami, protože v očích tradičně smýšlejících lidí bude černá ovce, která vrhá na rodinu špatné světlo. To je také důvod, proč ne všechny vystudované dívky vstoupí na trh práce. Diplom z Harvardu, znalost tří jazyků, praxe v zahraniční firmě, to všechno nemusí být dívkám nic platné, když se rodinná rada usnese, že by jejich práce uškodila rodinné pověsti nebo že je raději provdají.

Dokonce i manžel může své ženě zakázat chodit do práce, když usoudí, že by vedle ní vypadal jako bačkora. Ovšem neměli bychom podléhat dojmu, že muslimky touží chodit do práce a jejich manželé, pomluvy sousedů a pevné tradice jim v tom brání. Mnoho žen totiž po zaměstnání nijak netouží. Nedávno jsem v kruhu asi třiceti sousedek v Teheránu prohodila, že už za týden musím zpátky do práce. Mnoho žen dokonce ani nijak zvlášT netouží po tom vycházet z domu.

Kam by se plahočily?

Mísení kultur

Veškeré nákupy a venkovní špinavou práci obstarají muži, tak proč se hnát ven? Kdo někdy žil v islámské zemi, nediví se. I v zásadě snadný úkol jako třeba zajet na úřad pro razítko vyžaduje nesmírné úsilí, od zdlouhavého cestování rozkodrcanými autobusy v nesmírném vedru, prachu a smogu, přes nesrozumitelnou byrokracii až po všudypřítomnou korupci. Dobrovolně se do toho skutečně jen tak někdo nežene a ženy rády přenechají tyto starosti mužům. Nutno přiznat, že v některých ohledech to mají muslimky snazší než ženy v Evropě. Například muž musí ženu živit, i kdyby se mu nechtělo. Domácnost je zároveň jednou z mála oblastí, kde se ženám přiznává právo vládnout a rozhodovat.

Žena rozhoduje, jaký se koupí nábytek, jaká velikost koberce, jaký druh záclon či která značka pračky. Nákupy pak obstarává muž, žena jen diktuje a běda, kdyby namítl, že je to drahé. Žena by ho zpražila námitkou, že soused to má taky, na což přirozeně manžel nemůže nic namítnout, nechce-li vypadat vedle souseda jako nekňuba, co není schopen vydělat ani na pračku. Formou objednávek probíhají mimochodem často i běžné nákupy potravin. Žena věci zadá manželovi a ten je přinese cestou z práce.

Ta u něj bydlí a za to mu vaří, pere a uklízí. Ale nedělá všechno, žehlit třeba, to si musí Salim sám. E-kniha: Závoj a džíny -- Ženy v islámském světě — Magdalena Frouzová.

Václav Miko

Vážení zákazníci, nařízením vlády jsou od Knihy si ale můžete nadále objednávat s doručením Českou poštou , GLS, Zásilkovnou či s vyzvednutím na některých našich výdejnách. Tyto objednávky vyřizujeme v běžném režimu , stejně tak nákup e-knih a dalších elektronických produktů. Bližší informace naleznete zde.